Zápisky Aldamana

Společné foto před startem

Nastartoval jsem garmina, a tu se objevil první problém, garmin mi nechytal tep. Ještě před odjezdem jsem měnil v hrudním pásu baterku, protože mi garmin začal hlásit po pár metrech běhu nesmyslené hodnoty přes 168. Pokusil jsem se baterku vyndat a dát znova, tep jsem prostě nechytal. No co, dá se bežet i bez tepu, o to, to bude zajímavější. Už u postávání u Prašné brány, bylo na slunci, aspoň mně, docela teplo a silně mi to připomínalo loňský rok. Začal jsem uvažovat, jak to nakonec poběžím, do koridoru jsem si stoupnul k vodiči na 3:30 a říkal jsem si, že po prvních kilometrech zhodnotím situaci a rozhodnu se co bude dál. A máme tu startovní výstřel, nám v zadních pozicích to moc neříkalo a ještě minutu jsem čekali, než se dá celé startovní pole do pohybu a tu se vyskytl druhý problém s garminem, zapomněl jsem vypnout funkci autostop, pokud člověk není v pohybu, stopky se automaticky zastaví, snažil jsem funkci vypnout, ale a nebyl jsem schopen najít pozici, kde se tato funkce vypíná. Super no co budu muset k času minutku dvě přidat, abych měl reálný čas. Sláva konečně se dostáváme do pohybu a protínám startovní bránu. Ze začátku se běží dost pomalu, všude moc lidí a předbíhat se moc nedá, tohle tempo by mi vyhovovalo :-). Po asi kilometru se začínají rozbíhat i vodiči a začínají udržovat tempo kolem 4:40 min/km, tempo v pohodě zvládám udržovat, ale na slunných částí trati je mi až moc velké teplo, a proto se rozhoduji, že nebudu dál stíhat vodiče, a zbytek závodu si poběžím podle své ho tempa, tak, abych si závod užil a v pohodě doběhl do cíle. Díky rovným úsekům, jsem měl vodiče stále na dohled, i když se pomalu, ale jistě vzdalovali. Byl jsem překvapen sám sebou, že mi to vůbec nevadí a běh jsem si pěkně užíval, desátý kilometr, dvanáctý a průběh "Staromákem" stále v pohodě, až na to, že garmin, stále se zapnutou funkci autostop po strátě signálu díky běhu pod mosty, v tunelu a pod trolejovým vedením stále vypínal stopky, takže už i čas byl velmi orientační, ale co hlavní je, že se mi běží dobře.

Zde bylo ještě všechno v pohodě

Na občerstvovací stanici jsem si dal první protikřečovou tabletu a půlku gelu. Pomalu se začínal blížit sedmnáctý kilometr, na kterém jsem loni začal zpomalovat, dnes pohoda a běžím dál. Na dvacátém kilometru, pozdravím Štefana a pomalu se blížím k metě půlmaratonu, začíná byt pro mě už dost velké horko a o to víc jsem rád, že jsem raději zpomalil, kdoví jak bych se teď cítil, kdybych běžel s vodiči, kteří už jsou po obrátce vidět v protisměru. Tak a máme tu půlku za sebou, teď ještě jednou tolik a je to za mnou, stále se mi běží relativně dobře, i když je mi už dost velké vedro, snažím se na každé občerstvovací stanici pít, a houbičkou se zchladit a pravidelně po cca 5 km jsem si začal brát i protikřečové tablety. Dvacátýpátý kilometr a je tu a přede mnou asi dvoukilometrová smíchovská rovinka na přímém slunci a po obrátce zpět. Loni jsem tu už toho měl plný zuby a měl hrůzu z toho, jak to dokončím, dnes ještě relativně v pohodě jsem tuhle pasáž zvládl, a blížil se třicátý kilometr, kde mě předběhl vodič, který běžel na výsledný čas 3:45.

Tady už to je trochu horší :-)

A jéje, pomyslel jsem si, chtěl jsem se ho chytit, ale prostě to nešlo a tak jsem se opět vrátil ke svému tempu, vodič se zas tolik nevzdaloval a já už začínal pomalu pociťovat únavu, slunce pěkně pálilo, což mi bylo čím dál tím míň příjemné, ale i přesto jsem běžel dál ve svém tempu a kupodivu jsem i začal předbíhat nějaké běžce, kteří evidentně tempo přepálili a teď se jen trápili, a nebo protahovaly nohy do kterých dostávaly křeče. A byl tu třicátýdruhý kilometr a začínal jsem v lýtku pociťovat i já náběhy na křeče, no co trochu jsem zpomalil, ale stále jsem byl schopen běžet, do chůze jsem přešel, jen v při občerstvování. Už jsem toho začínal mít také plné zuby, tempo začalo čím dál tím víc upadat, vedro bylo pro mě nesnesitelné, ale stále jsem se snažil běžet, o to víc jsem opět sám sebe chválil za rozhodnutí, běžet raději první půlku pomaleji, nebudu ani domýšlet, jak bych dopadl běžet rychleji. I přes čím dál tím větší náběhy na křeče jsem se blížil k cíli. Konečně čtyřicáty kilometr, to už je jen kousek a to mě hnalo kupředu. Už jsem v Pařížské ulici a přede mnou poslední rovinka, snažím se ještě trochu zrychlit, ale už to moc nejde, tu mě dobíhá pár ( starší pán a žena ve středních letech, pán dělal ženě evidentně vodiče), který jsem na trati už několikrát předběhl a oni zase mě a teď mě chtěli také předběhnout, zmobilizoval jsem poslední zbytky sil a jejich nástup ustál a šel před ně. Už se blížil modrý koberec a cílová brána, konečně i vidím přesný čas, který ukazuje 3:52:57, super ještě kousek a mám to za sebou posledních cca 20 m a hurá dostávám křeč do levého lýtka, už jsme si myslel, že to odběhnu bez křeče a ono ne, okamžitě se mi podlomí noha a jako kdybych od diváků uslyšel povzdech :-), naštěstí křeč nebyla tak hrozná a do cíle jsem to už doklopýtal v čase 3:53:11 ( RT 3:50:48 ).

Konečně cíl !

Po proběhnutím cíle jsem toho měl opravdu plný zuby, a byl jsme moc rád, že jsem to měl za sebou. Na lepší čas to dnes rozhodně nebylo! Chvilku mi trvalo, než jsem si došel pro medaili a závěrečné foto, pak jsem ještě vyfasoval třetinku nealko piva a musel jsme si na chvilku sednout, abych se dal trochu dohromady. Opět jsem měl červeném tílko a vlastně i nohy, ruce celé bílé od soli, takový větší slaneček :-). Kdybych to ze sebe seškrabal, dal do misky doma bychom sůl nemuseli chvilku kupovat :-). Po krátké relaxaci, jsem vrátil čip, nechal si vyrýt na medaili jméno a čas, a pomalu se odebral k domovu.
Ze samotného závodu jsem měl rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem byl zklamán, že jsem se k času 3:30 vůbec nepřiblížil, na druhou stranu jsem byl rád, že za pro mě velmi nepříznivého počasí, jsem si včas přiznal, že za těchto podmínek na čas kolem 3:30 nemám a cíl přehodnotil, a raději se snažil si maraton užít a dokončit bez větší krize. K tomuto rozhodnutí mě přimělo i přečtení článku na behej.com, kde Miloš Škorpil rozdává poslední rady a bylo zde i konstatování, že výsledné tempo bychom měli přizpůsobit venkovní teplotě. K natrénovanému času bychom měli připočíst pokud bude teplota:
12 – 15 stupňů – 4 vteřiny
15 – 18 stupňů – 12 vteřin
18 – 21 stupňů – 20 vteřin
21 – 24 stupňů – 34 vteřin
Na mě to naprosto přesně platilo, snad na tempo kolem 5:00 min/km natrénováno bylo, a když k tomu připočtu cca 30 s.(20C), jsem na svém letošním průměrném tempu 5:31 min/km. Občas se vyplatí poslechnout rady zkušenějších :-). A i za těchto podmínek jsem si zaběhl osobák, což mě těší dvojnásob, s kterým jsem vůbec nepočítal, navíc když mě na 30 km předbíhal vodič s časem 3:45. Ještě pro srovnání tabulka a loňského a letošního PIMu, z které je patrné, že na 30 km jsem byl ve stejnou dobu jako letos, ale cíl byl dost rozdílný. Ještě přidám odkaz na diplom a pár fotek

PIM2008

PIM2007

Co říct na závěr ? Rozhodně už samotné zvládnutí maratonské trati je velký zážitek, který si rozhodně letos ještě zopakuji a snad se více přiblížím k vysněnému času 3:30, rozhodně se nevzdám a tuto hranici budu chtít v budoucnu jednou pokořit. Možná to bude na PIMu2009, možná ne, ale jednou určitě ano :-). Teď jsi dám, ale od maratonských tratí chvilku odpočinek, další zkusím asi až na podzim, kdy nebude takové horko. Před námi je léto, a tak zkusím nějaký ten triatlon a chtěl bych zapracovat na zrychlení na kratších tratí. Že by pětka pod 20 min a 10 km pod 40 min, zajímavá výzva :-).